USA NEWS #6, 09.08.2005

Ahojky!

Vlastně jsme vám ani ještě nenapsali, v čem spočívá naše práce. Takže, nejprve je důležitý vědět, že na každé atrakci existuje tzv. rotace, což je výměna různých pozic na atrakci.

Já pracuju na „Demon Dropu“ - už jsem psala, že to spočívá v tom, že vozíček je vytažen na vrcholek 40 metrů vysoké věže a po několika sekundách je shozen dolů. Kolejničky, po kterých se vozík pohybuje si lze představit jako veliké písmeno L (které je ale zakulacené - není tam ten pravý úhel - byl by to jinak pěkně tvrdej pád - takže lidi vlastně nakonec leží na zádech ve vozíku. Ten se úplně na závěr překlopí zpět a dojede zpátky k výtahu). Vozík padá rychlostí 90 km/h a mě osobně to přijde jako nejhrůzostrašnější atrakce v celým parku - je to jediná atrakce, na které se fakt bojím a tak každý ráno při testovacích jízdách trpím, protože si u toho nemůžu ani zaječet, aby se mi ulevilo (zaměstnanci totiž na svých atrakcích neječí).

K této mojí atrakci patří taky ještě jedna menší - jak už jsem taky psala, je to takovej ten klasickej kolotoč s houpacíma koníčkama, co se točí dokola a koně se houpou nahoru a dolu. Prostě atrakce pro malý děti. A ta zmiňovaná rotace spočívá v tom, že chvíli (třeba hodinu) jsem u koníčků, kde jsem sama, pouštím lidi dovnitř, počítám je, měřím jak vysoký jsou děti a případně poprosím rodiče, že jejich dítě není dostatečně vysoké na to, aby mohlo jezdit na koni samo. Tak jestli můžou dítě držet a stát vedle nich. Pak mluvím do mikrofonu něco o tom, že je vítám, jak se nesmí na koni sedět, co se nesmí dělat, kde mají stát rodiče držící malý dítě a kde nesmí sedět malý děti. Zkontroluju, jestli je všechno tak, jak má být - obejdu kolotoč - a pak už ho jen pustím, koukám na ně, jak se vozí, občas něco řeknu do mikrofonu, nakonec jim poděkuju a vyženu ven. Celý se to opakuje tak dlouho, dokud mě někdo nepřijde vystřídat.

Odtud se obvychle chodí na vchod Demon Dropu, kde mám v ruce tyčku vysokou 48 palců (122 cm) a měřím děti, jestli jsou dost vysoký na to, aby mohli vůbec jít na atrakci. Taky nesmím pouštět lidi s míčem, pivem, nebo obrovskýma plyšákama. Dál rozdávám takový formuláře rodičům, který by chtěli jít na atrakci, ale mají nějaký malý dítě, se kterým musí čekat venku - ty slouží k tomu, že jeden z rodičů vystojí frontu, druhý čeká s dítětem a až ten první absolvuje jízdu, tak ten, co čekal, může jít na atrakci bez dalšího stání fronty, ale rovnou přijde na řadu. A pak taky odpovídám na všetečný dotazy návštěvníků.

Pak mě zas po nějaké době někdo přijde vystřídat a jdu na nástupiště na Demon Dropu, kde jsou ještě další tři pozice. Buď můžu lidi pouštět na nástupiště, říkat jim, kam mají dát svoje batůžky, kabelky, kšiltovky, že nesmí nic držet v ruce a jak si mají sednout. Do každýho vozíčku se vejdou 4 lidi. Pak spolu s člověkem, který stojí na druhé straně kolejí (tzv. výstupní strana nástupiště) kontrolujeme, jestli jsou lidi správně připoutaní. Na naší atrakci se nepásají žádnýma pásama, ale jsou tam takový záklopný věci tvaru písmene U, kterýma vám pojde hlava a drží vás od krku až po pás.

Další pozicí je zmiňovaná výstupní strana nástupiště, kde ten člověk komunikuje s lidma, co se právě vrátí z jízdy, jestli se jim to líbilo, jaký to bylo, jestli se báli, atd. a říká jim, kdy se můžou odpoutat a kam mají jít. Následně tento člověk pak taky kontroluje, jestli jsou dobře připásaní nově nastoupivší lidi.

Poslední pozicí je tzv. „controls“, což je řídící pult s panelem tlačítek, telefony a vším, co se k ovládání této atrakce potřebuje. Tady má člověk moc uvést vozíky do pohybu, odemčít ty bezpečnostní příklopy (pásy), nebo taky celou atrakci zastavit. Vzhledem k tomu, že naše atrakce je nejporuchovější v parku, tak tam nepracuju moc ráda, protože je třeba pořád všechno strašlivě sledovat, jestli se nějakej vozík někde nezasekl a zastavit všechny ostatní, aby do sebe nenabourali, do toho vyřizovat všechny telefony a tak…

Předevčírem se nám na Demon Dropu zasekli lidi ve vozíkách na vrcholku věže 18x. To tam vždycky musí někdo z nás, vylézt nahoru (je to 168 schodů, takže když to vyběhnu tak 6x za den, tak jsem pak úplně hotová). No a ti lidi, co se tam zaseknou nahoře jsou taky dost nervózní, protože mají strach, že spadnou na ten vozíček, co se zasekl dole pod nima. Takže je to občas dřina uklidnit je a přesvědčit, že jediný co teď potřebuju je, aby se uklidnili a počkali asi tak 10 minut, než přijedou naši mechanici.

(Včera jsme pokořili náš rekord v zaseklých vozíkách - lidi se nám zasekli 72x za 14 hodin. Naštěstí tam s náma zůstali mechanici celej den, protože vybíhat tolik schodů tolikrát by nás při 42 stupňových vedrech zabilo. ).

No, Zbyšek dělá vesměs hodně podobnou práci. Jen se to liší v tom, že jejich nástupní plocha není pod střechou (takže chudák celej den stojí na slunku) a neustále se pomaličku otáčí (má kruhový tvar, na jehož okraj se vždycky přichytí to podivný kruhový plavidlo). Jeho úkolem je buď usadit lidi do plavidel (každý je pro 12 lidí), říct jim, jak se mají připásat, co nesmí dělat, a to už je otočná plošina doveze až k takovýmu výtahu, na který je plavidlo nabráno a následně vypuštěno na vodu.

To otáčení celé plošiny nesl Zbyšek z počátku dost těžko, protože každej večer tvrdil, že se s ním všechno točí.

Dál může stát u turniketu a popohánět lidi ať jdou dál (odpočítává vždy po 12 lidech do plavidla).

Nebo může sedět na tzv. „field“-u, kde sedí pod slunečníkem, má na sobě plavací vestu, a pokaždé, když kolem projede to divný kolo, tak něco řekne do mikrofonu. Tahle pozice je fakt vtipná, protože sice na sobě má plavací vestu, ale za žádných okolností nesmí vkročit do vody.

A nebo pak může sedět za ovládacím pultem, ale tam ho ještě prý moc často nepouští.

Tak to je naše práce… Občas dost únavná, protože někteří lidi jsou tu doopravdy dost natvrdlí (obzvlášť černoši - ti jsou nejen natvrdlí, ale ještě jsou dost drzí). Ale jinak to pořád ještě jde. Dovedu si představit horší práci (být tady zametačem - obnáší to taky starání se o pořádek na záchodech, což občas vyžaduje dost silnej žaludek - bych být rozhodně nechtěla).

Tak se zas mějte, a ahoj, Leňa a Zbyšek.