Jelikož máme jednoročního synka a chceme cestovat i s ním, hledali jsme před cestou na internetu poměrně hodně pro nás nových informací - dostanou se tam plínky? dětské výživy? co všechno můžu a nemůžu pro synka vzít do letadla? zvládne přechod zima-teplo-zima? jak tam s ním budeme cestovat? A spoustu dalšího. Internet je sice všemocný, ale moc jsem se toho nedozvěděla. Tak píšu tenhle informační box pro rodiče, pro které dítě neznamená konec všech dosavadních aktivit, třeba vám v něčem pomůže či inspiruje.
Úplně na úvod bych chtěla říct, že vše bylo nakonec jednodušší a v pohodě, než jsem si to doma, v potemnělém a studeném prosinci představovala. Nevím jestli je to dobrou přípravou cesty, výběrem destinace, či naším pohodovým synkem, asi kombinací všeho.
Po uvažování o zemích jako Thajsko, Kuba, Srí Lanka, Kanáry či Egypt jsme pro naši první větší cestu s dítětem zvolili ostrov v indickém oceánu Mauritius.
Hlavní faktory pro tuto volbu:
Proti:
Nutno podotknout, že jsme letěli s Emirates, což je jedna z nejlepších leteckých společností na světě, což možná trochu podmínilo komfort letu, který jsme měli. Rozhodně se vyplatí udělat vše pro to, abyste měli rezervovaná místa pro rodiče s dětmi (s tím větším prostorem před vámi), kde se na stěnu dá připevnit závěsná postýlka, do které po „vytuhnutí“ můžete dítě odložit a vy taky usnout. Mé obavy ze startu a přistání byly úplně liché - to snad Tom vůbec nezaznamenal, při druhém letu už tyto dvě situace úplně zaspal. Jediné co trochu ruší je světlo, při kterém zvídavé dítě ne a ne usnout. Dobrá rada od kamarádky - vzít si s sebou velkou tmavší plachtu/velký šátek, zakrýt sebe i dítě a v náručí ho uspat. Takhle jsem ho vždy uspala a pak uložila do postýlky.
Letušky nám hned při startu donesly kompletní výbavu pro dítě-plínku, krém, ubrousky, výběr asi ze 4 druhů jídel, lžičku, bryndák - prostě všechno.Celkem vše, co jsem měla pro něj zabalené na cestu, jsem nepotřebovala. Ani zima v letadle nebyla. Na letišti jsou všude k dispozici (zadarmo) erární kočárky-golfky, takže i transfer byl v pohodě. Mé obavy z létání s malým dítětem se všechny ryhle vypařily někde nad Indickým oceánem…
Tahle země je opravdu hodně baby friendly. Někdy si tu připadáme, jak kdyby tu viděli první bílé mimčo po mnoha letech. Tomík je skvělý komunikační prostředek - číšníci, personál, průvodci - jsou z něj vždycky hotoví, smějí se, chtějí ho chovat, hladí ho, pořád mu něco dávají a tak se pak lehce rozvine konverzace. A všechno s úsměvem. Dětské židle v restauracích jsou docela samozřejmostí, auta tu jezdí velmi v klidu, a nás s kočárkem velkým obloukem objíždějí. Jen tu jaksi nevedou přebalovací pulty, ale vzhledem k místní průměrné teplotě, která je teď v lednu 29°C, ho fakt přebalím kdekoliv.
Jak praví Milena Holcová - ducha národa nejlépe poznáte v místním autobuse - takže ten jsme také zvolili naším dopravním prostředkem po bližších místech na ostrově. Syndrom usnutí do 5 minut od rozjezdu jakéhokoliv dopravního prostředku se i tu projevil - a Tomík pravidelně v místním buse usíná a budí se při příjezdu. Busy jsou starší výroby, což velmi oceňujeme - umělou klimatizaci nahrazuje velmi funkční větrání formou otevřeného okna
A místní se zase usmívají, ukazují na dítko a nechávají nás sednout. Na delší cesty je ideální půjčit si auto, ale ne všechny půjčovny mají autosedačku - takže se dopředu zeptejte. Platí se za ni zvlášť. Ale vyplatí se - jak je vedro, tak mít dítě celou cestu v náručí znamená se kompletně vzájemně propotit. Za 2 dny pojedeme lodí - doporučovali nám tu s dítětem katamarán, no tak se uvidí.