Už jen vyskloňovat obyvatele ostrova Mauricius je náročné, natož rozpoznat místní lidi od turistů. Všichni, ale opravdu všichni místní mluví bezvadně francouzsky a k tomu 99% turistů jsou Francouzi, takže podle jazyka je nelze rozeznat. Místní jsou hodně tmaví, nejvíc mi připomínají Indy, a opravdu z Indie jich sem před několika staletími připlulo asi půl milionu. Všichni obyvatelé jsou vlastně potomci novodobějších osadníků - Francouzů, Britů, Holanďanů, či jejich dělníků - Indů, Číňanů, Afričanů. Takže z tohoto mixu vznikli všichní místní, což je až neuvěřitelná směsice, která si tu žije v míru, pohodě a vzájemném respektu.

Když říkáme odkud jsme my, většina ví a klíčová slova spojená s Českem, která jsme zaznamenali, byla: Praha, orloj, Milan Baroš, Miss universe A když místní neví, tak říkám, že jsme taková malá země poblíž Německa.

Ze všech dostupných možností, které se tu bohatě nabízejí (místní bus, taxi, cestovka, půjčit si auto), jsme na delší cesty zvolili vždy půjčení auta a na kratší místní bus. Tohle je země, která má i označené autobusové zastávky , takže víme, kam si stoupnout, na busu je vždy napsané kam jede, takže vyznat se tu v dopravě docela jde. A je to levné, cestujeme tak i s kočárkem. Vyhovuje nám místní způsob klimatizace - otevřené okno a hodně hlučný motor (= Tomík brzy usne). Na celodenní výlet si vždycky půjčujeme auto, protože jet přeplněným mikrobusem, kde nás budou honit od atrakce k atrakci, nemáme nervy. Jezdíme si naším tempem, zastavujeme kde chceme a na jak dlouho chceme. Auto nás stojí denně 1200 rupií (včetně 100 Rs za autosedačku) + benzín, takže v přepočtu to vyjde tak na 1200 Kč/den. A výlety tu stojí kolem 1000 - 1500 Rs, což je asi 700 - 1000 Kč, takže i cenově je to docela srovnatelné. Půjčovny jsou všude, stav aut slušný.

Slyšeli jsme, že se dá také domluvit s taxikářem, který vás celý den vozí, ví kam jet a jak se tam dostat a když si s ním dopředu domluvíte dobrou cenu, tak by to asi taky bylo výhodné. No ale my máme rádi naše soukromí a ne povinnou konverzaci…

• Bois Cheri tea factory - velmi efektní a zároveň efektivní prohlídka fungující výrobny čaje. Milé průvodkyně, vše je možno vidět přímo v procesu a to tak že si k čaji voníte přímo z pásu, pěkné malé muzeum a hlavně - neskutečně krásná restaurace, kde se po prohlídce degustuje čaj. Restaurace je umístěna na vrcholu kopce obklopeného vzrostlými bambusy, alejemi palem, čajovými keříky a cukrovou třtinou. Pod ní je výhled na krásné jezírko, lehce v japonském stylu. Celé je to tady tak trochu feng shui. Jídlo vynikající, výhledy dlouhé…
• La Vanille - zoologická zahrada a rezervace. Tato rezervace se může pochlubit největším množstvím želv obrovských (přes 1000), které zde úspěšně reprodukují a vracejí zpět do jejich přirozeného prostředí. Nejúžasnější však je, že mezi těmi desítkami želv můžete naprosto volně procházet, nikdo nic nehlídá a neřeší, žádné klece, ploty. Neuvěřitelné. Jsou zde i želví jesle, mateřská a základní škola - mají tu rozdělené boxy s želvátky podle stáří od 1 asi do 10 let, než z nich vyrostou ti obři. Nejstarším obyvatelem je Domino, který má 90 let.
• Botanická zahrada se strašně dlouhým názvem, zkrátka je v Pamplemousses (Sir Seewoosagur Ramgoolam Botanical Garden) - dali jsme na doporučení kamarádů a vzali si u vchodu průvodce za 50 rp/osobu (asi 40 Kč) a ten nám ukázal řadu pokladů téhle nejkrásnější botanické zahrady hned po Londýnské - lotosová jezírka s krásně kvetoucími lotosy připomínajícími atmosféru budhistických chrámů, desítky palem i těch nejpodivnějších (jeden druh palmy kvete jen jednou za život,asi po 60 - 70 letech a pak celý uhyne), skořicovník, eukalyptus, spoustu mangovníků právě s čerstvými plody, ale zejména jezero s Viktorií amazonskou (obrovský leknín s plochými listy rozkládajícími se na hladině a kvetoucí jeden jediný den…a to v lednu, když jsme tam zrovna byli). Spousta zavěšených velkých netopýrů, kteří se živí ovocem (fruit bats) mě zas tak neoslnili, ale byli rozhodně zajímaví, jak tam tak hlavou dolů viseli ze stromu…