Ahojky!

Zase jsme se docela dlouho neozvali, což bylo způsobeno naším stěhováním. Myslím, že už v minulém mailu jsem zmiňovala, že se do 5. září musíme přestěhovat do ubytoven mimo park. Tak už jsme tu, Zbyšek bydlí v zařízení honosně nazvaném „apartmán“, což znamená domeček s pěti pokojema (od dvou do čtyřech lidí na pokoji), kuchyňkou a záchodem se sprchou. Na pokoji bydlí s jedním Slovákem a jedním Amíkem, který je (tak jako je tu každý druhý Americký zaměstnanec) homosexuál. Měla jsem o Zbyška trochu strach, ale že jsou na něj s tím Slovákem dva, tak snad si nic netroufne.

Já bydlím v tzv. dormitory, což je barák plnej unifikovaných pokojíčků (prosím, nepředstavujte si pod slovem pokojíček nic útulného - prostě čtyři stěny, čtyři postele, stolečíček a tři klasický plechový zaměstnanecký skříňky (ne, chybu jsem neudělala, pokoj je pro čtyři, ale skříňky jsou jen tři)). Naštěstí jsem natrefila na přepážce (když jsem se ubytovávala) na strašně hodnou a trpělivou paní, která pro mě třičtvrtě hodiny procházela registrační karty, aby mě ubytovala do pokoje s Českým, nebo Slovenským osazenstvem. Nakonec se podařilo a bydlím teď se dvěma perfektníma Slovenkama.

Zbyšek tu do mě pořád ryje, že musím zmínit, jak úžasný byl, když na mě tu třičtvrtě hodinu čekal před ubytovnou s mojema věcma a pomohl mi se stěhováním (naložit věci do auta, vyložit a sehnat vozík). Ne, byl opravdu skvělej.

Dneska jsme měli po dvou perných týdnech (makali jsme víc, jak 70 hodin/týden) konečně den volna. Spali jsme dlouho a pak se vydali na šílenou cestu do Mallu (takovej ten obrovskej nákupní komplex za městem). Naším úkolem bylo sehnat si druhou práci. Ptali jsme se úplně všude, dostali obrovský štosy formulářů na vyplnění (tzv. aplications forms - žádost o práci), které musíme přes noc (po dopsání tohoto mailu) vyplnit a zítra absolvovat tu šílenou cestu znovu, tyto formuláře odevzdat a popovídat si s manažerem. Dost často jsme zkončili tak, že se nás rovnou zeptali, do kdy máme platná víza a pak nám oznámili, že za těch třicet dní by nás ani nestihli zaučit.

Jedna bagetárna (fast food, ve kterém vám naplní obrovskou bagetu sýry, salámy a zeleninou podle vašeho přání) vypadá docela nadějně, tak nám držte palce. Dokonce i pracovní prostředí tam vypadalo příjemně.

Jinak už máme podepsanou pracovní smlouvu v Mc Donaldu, ale tam to vypadá tak nějak všelijak, tak pořád sháníme dál. Lepší, když budeme mít z čeho vybírat. V pátek jdeme do Mc Donaldu poprvé, máme směnu od devíti do pěti, tak jsme zvědaví. Jen máme tak trošku obavy, zdali se s námi bude ještě náš kamarád, zapřísáhlý vegetarián (určitě se v tom Dosíku poznáváš), bavit.

Jinak nechápu, že se tady všichni Američani strašně vyžívají v nošení bílých vyplandaných triček, nebo triček s nápisem. Když jsme se chystali do Ameriky a představovali si, jak směšně budeme vypadat v uniformě, kterou nám dají, ještě jsme netušili, jak moc se budeme mýlit. Tady to totiž vypadá naprosto normálně. Tady se prostě nosí trička zastrkaná do kalhot, 95 % Američanů nosí bílé sportovní botasky s bílými ponožkami.

Taky tu teď zjevně frčí nosit kalhoty s páskem upnutým až pod zadkem. Takže (a to doopravdy nelžu) to vypadá tak, že vidíte na chlapovi vytahaný triko, pak jaký má trenýrky (obvykle jsou tu v oblibě různé čtverečky a kytičky v šílených barevných kombinacích - něco jako bílá, růžová, zelená), a teprve pak se dostanete pohledem na kraťasy, které má až pod zadkem, takže to vypadá jako normální dlouhý kalhoty. No, docela šílenost.

Taky je tady řekla bych tak každej třetí člověk potetovanej. Ale takovým šíleným způsobem… Obrázky jsou buď příšerně amatérský a zprzněný, nebo je ten člověk potetovanej od hlavy až k patě. Prostě když si představíte takovýho toho tlustýho plešatýho chlapa s pivem v ruce, co na něj můžete narazit i u nás v Česku, kterej má potetovanej celej hrudník a obě ruce až po konečky prstů, obvykle s velmi nízkým IQ. Tak takových je tu opravdu požehnaně.

P.S.: Pro Janu a Ondru: ten odstraňovač skvrn, co jste nám dali za úkol přivézt už máme! (že nevíte, co hezkého a tentokrát praktického vám „bohatí“ kamarádi přivezou z Ameriky?) (11. 10. v 9:45 na Ruzyni)

P.P.S.: Jen vám všem chci sdělit, jak strašnou mám radost z nových hodinek, které jsem si tu dneska koupila. Jsou fakt krásný, a byly skoro za pusu.